Příběh o tom, jak rajče a cibule podnítily vznik dvou zátiší.

Abych byla upřímná, nemám moc rád zátiší. Vezměte si například klasickou holandštinu s množstvím ovoce, zeleniny, nádherných luxusních věcí. No, podívám se, zvážím detaily, zhodnotím techniku ​​a dovednost. Ale to je vše. No, nemám pro ně duši. 

Tato nechuť k obrázkům pohárů, knih a jablek se přirozeně projevila i v mé práci.  Zátiší v mém portfoliu je vzácná věc, jako sníh uprostřed léta. Proto mě začalo zajímat, jak to dopadne, že se takový obrázek rodí.

Jednou jsem vařila večeři, ani jsem ji neuvařila, jen jsem dala na stůl zeleninu na salát. Rajčata jsou kulatá, světlá rolka, vzájemně se zvýrazňují. Cibule je silná, s jasným oslněním a studeným odstínem ve stínu, dávala na stole teplý reflex. Česnek dodal nádech lila. Něco jsem posunula, přidala solničku, nůž, sklenici, abych našla zábavný úhel. 

Zapletla jsem se do hry reflexů, stínů a světla natolik, že jsem si až po pár hodinách uvědomila, že jsem místo večeře připravila dvě plátna s podmalbou. Bylo by zajímavé vědět o historii jiných obrazů?